THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tímhle CD to Bruno a jeho banda definitivně natřeli všem dosavadním pochybovačům, kteří v Hypnos viděli jen jakýsi nabubřelý a reklamou tlačený projekt. Ustálení sestavy a zkušenosti ze společného koncertování se do nové tvorby promítly zásadním způsobem. Velkým, ne-li zlomovým přínosem je i kytarista David (slyš instrumentální vsuvku „Lost“!). Jestliže na předchozích počinech byly kytary přece jen poněkud ploché, na Revenge Ride již celý stroj pracuje na všech postech na plné obrátky. A také podstatně rychleji, brutálněji, čistěji a především živěji. Prostě je to obrovský posun. Bruno jakoby byl pod proudem a energie sálající jak z muziky Hypnos, tak i z jeho nyní podstatně hlubšího a pestřejšího vokálu, je neutuchající. Svůj podíl na tom jistě má i produkce Harrise Johnse, jíž jsem, možná v důsledku poněkud nabubřele masivní reklamy, jaksi podceňoval. V každém případě je tahle deska pro mne velkým překvapením. Ačkoli se vlastně téměř celou dobu nese v jedné rovině, nastavená laťka je dost vysoko. Výletem do pomalejších vod jsou snad pouze „Journey Into Doom“ a „I Am The Wind“, které však divokost a energii nahrazují valivou hutností a atmosférou, dodanou především Brunovým proměnlivým vokálem. Nelze zapomenout ani na bicmana Pegase, který zdá se podstatně zrychlil a časté hraní živě mu zřejmě prospělo. Není důvod pochybovat o tom, že po počáteční rozpačitosti se z Hypnos stala kvalitní kapela, kterou není radno podceňovat. Hypnos jsou kvalitní deathmetal – rychlý, temný a divoký. A především poctivý.
8 / 10
1. Raven´s Opera D´Moll
2. Crystal Purity of Treachery
3. Evil Awaken
4. Regicide
5. Journey Into Doom
6. Endorsed By Satan
7. Spider-werk
8. I am The Wind
9. Lost
10. Heroism of New Era
Deathbirth (EP) (2023)
The Blackcrow (2020)
The Whitecrow (2017)
Heretic Commando: Rise Of The New Antichrist (2012)
Halfway To Hell (EP) (2010)
Rabble Manifesto (2005)
The Revenge Ride (2001)
In Blood We Trust (2000)
Hypnos (EP) (2000)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Morbid Records
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.